Když skončila svou povinnou školní docházku naše první devátá třída, psal se rok 2000.

Začínali roku 1992 jako druháčci v ulici Ruprechtická, stěhovali se s námi 1997 z Ruprechtic do Růžodolu do ul. Srbská (dnes Arabela – centrum volného času). Stěhování do současných prostor Růžodolské a Zahradní již nezažili. Maximálně tam někteří z nich vodí své ratolesti: 4 z nich totiž své děti skutečně v naší škole měli nebo mají! A své malé děti někteří ještě přivedou!

                Pokračující generace tak skýtá setkávání při předávání dětí ve školní družině, nebo při třídních schůzkách (2. stupeň – stále to vyvolává vzpomínky a úsměvy, když se vidíme), kde vám v lavici sedí váš žák jako spořádaný rodič. „Inu, svět je malý a o náhody v něm není nouze,“ jak praví pan Lustig v Lotrandovi.

                Po letech se tedy první deváťáci sešli poprvé a posdíleli své životy. V roce 2000 jich končilo 12, 27. 12. 2024 se jich sešlo 9. Některým v tom zabránily nemoci a nedovolily nám být kompletní. Zato nám s Leonkou Večeřovou byla dána čest pobýt s nimi. Považujeme si toho. Přinesla jsem některé jejich práce, zhlédli jsme staré video z výtvarného kurzu, prohlédli některé nezveřejněné staré fotografie. Bylo to milé a bylo to emotivní. Těšíme se, že více tříd dostane odvahu se svolat a sejít. I když bychom nemohli být u toho, přejeme hodně odvahy a sil. Rádi o vašich setkáních uslyšíme.

Se souhlasem všech zúčastněných uveřejňujeme pár fotografií.

(Ema Plichtová)